Zaniklé železnice – Mladotice – Odlezelské jezero, část 2.

Jako cílovou destinaci dnešního putování jsme si vybrali železnici z Rakovníka do Mladotic, a její následné pokračování z Mladotic do obce Žihle. Místní trať má nejen zajímavou historii, ale dohnal ji i ne příliš příznivý osud. V druhém díle výletu nás bude zajímat především zaniklý úsek Mladotice – Odlezelské jezero.

Co je dráha Mladotice – Odlezelské jezero?

Mezi lety 1871 – 1872 v těchto místech probíhala stavba železnice, vedoucí z Plzně do Duchcova. Jako vhodná destinace byla vybrána levá strana Mladotického potoka. Místní terén byl vskutku příkrý a náročný.

V roce 1872 se strhly prudké deště, trvající nepřetržitě několik dní. Mladotický potok se rozvodnil, narušený terén pod tratí se začal sesouvat. Výsledkem se stalo několik kilometrů zničené trati a ztráty životů. Potok, který přehradila sesunutá půda, se proměnil v jezero. Jedná se o naše nejmladší jezero.

A co železnice? Pokud se dobře podíváte do map, původní koleje končí přesně před Odlezelským jezerem. Část z nich je pravděpodobně na jeho dně, kudy celá trasa měla vést. Traduje se, že pod hladinou zůstaly i některé vagóny. Pokud si na jejich znovuobjevení chcete počkat, za 70 let to bude možné. Jezero má totiž postupně zaniknout.

Jelikož místní terén a oprava škod nebyla přívětivá, musela se vytyčit nová trasa. Nakonec došlo k rozhodnutí, vést železnici po pravé straně Mladotického potoka, jak ji známe dnes. Oficiálně byla otevřena 1. května 1873.

Po svačině v Mladoticích se vydáváme do Chrášťovic. Jedna z odboček po cestě by nás měla zavést k železnému mostku přes potok, kudy trať původně vedla.

K naší smůle se ovšem jedná o polní cestu, ne příliš úhledného terénu. Pod mostem nové železnice to tudíž vzdáváme, a vydáváme se raději dál do Chrášťovic.

Auto necháváme v lese u skautského střediska, odkud pěšky vyrážíme k Odlezelským vodopádům. Pěšinkou vzhůru křižujeme násep, kudy měla vést železnice. K našemu překvapení ale nenacházíme jediný pozůstatek pražců či kolejí. Na rozdíl od předchozího úseku, odsud byl veškerý materiál zřejmě už při přestavbě odnesen, a tak můžeme pouhým rozložením terénu a map hádat, kudy koleje vedly. A že to občas nebylo zrovna na bezpečných úsecích.

Místní malé vodopády lze pozorovat z vyvýšené skalky. Nacházejí se mezi krásným lesem a skalami. Pravděpodobně zde nenarazíte na moc turistů, aspoň ne v chladnějších měsících. I když se nejedná o bůh ví jaké obrovské peřeje, zastávka u nich potěší. A co více. Cestou k nim narazíte na krátký přítok Mladotického potoka. Pramen je tak čistý a průzračný, že by se dal nazvat skoro i studánkou, jak napovídají hrnečky na místě.

Odtud už je to k jezeru jen kousek. Zaujal nás nejen jeho netradiční tvar, ale také těsná blízkost nové železnice, vedoucí strmým úpatím kopce po levé straně.

Kde je ale stará železnice, pátráme marně. Koleje opět nikde, dokonce i terén se tváří, jako by tudy žádná trať vést nikdy neměla. Jsme trochu zklamaní, ale musíme pokračovat dál. Čekají nás ještě dvě destinace v okolí, které si chceme prohlédnout.

Vydáváme se po modré do kopce, odkud scházíme ke skalám. Leží zde totiž místo, sloužící trampům a jiným turistům k přenocování. Dřevěný přístřešek, lavičky, ohniště, ale i rádoby loučka pro postavení stanů. A to vše obklopené skalami. Pokocháme se a jdeme zpět na křižovatku, kde jsme cestou k jezeru křížili cestu s původní železnicí.

Terén zde opravdu připomíná předpřipravené místo pro koleje. Krásně rovný, zbavený všech stromů. Na jeho konci se však nachází strmý sráz a opět přítok Mladotického potoka. Z našich domněnek tu měl pravděpodobně stát most.

Prodíráme se houštím a míříme k poslednímu místu, ukrytému i pro zdejší obyvatele. Proti proudu přítoku přeskakujeme kameny, a dostáváme se až k dalšímu vodopádu. Je dokonale ukryt mezi skalami, ale jeho navštívení i přes trochu náročný terén stojí za to. Zejména v zimních měsících, kdy se na spadaných kmenech stromů a větvích vytvářejí ledové rampouchy.

Než se dostaneme zpět k autu, je skoro tma. Mrzí nás, že jsme se nestihli podívat do Kralovic na opuštěnou železniční budovu a viadukt. I tak ale náš výlet za netradiční technickou památkou stál za to.