Do Skryjí nejen za trilobity

Do Skryjí na Rakovnicku se vydávají zástupy turistů díky rozsáhlým nalezištím trilobitů, které tu kdysi dávno zkoumal i Joachim Barrande. I když je dnes téměř nereálné tu nalézt celou zkamenělinu, v suti je pořád šance narazit na pěkné obtisky či úlomky s částmi trilobitích těl. Kvůli turismu je zakázáno jakkoliv narušovat místní skály, a tak se budete muset spokojit právě s onou sutí.

Naproti stezce trilobitů stojí modře natřený železný most přes řeku Berounku. Málokdo však zná jeho pravou historii, která je více než bohatá.

Na začátek je dobré zmínit, že most tu původně vůbec neměl stát, a podle některých zdrojů měl mít oblouky dokonce tři. Vyroben byl v ostravských železárnách během druhé světové války, odkud měl putovat do Podkarpatské Rusi, a sloužit vlakům. Důsledkem odtrhnutí od Československa v roce 1938 pak díly mostu zůstaly naloženy na vagonech bez povšimnutí.

Ve stejnou dobu se budovala silnice z Albrechtic nad Vltavou do Doubravy v Jihočeském kraji. U obce Hladná měl být původně přívoz pro auta, ale díky nevyužitému materiálu nakonec putoval most sem.

Započala stavba pilířů, konstrukce a díly dorazily do Písku a odtud nákladními auty k řece. Roku 1940 byla stavba pozastavena, neboť pracovní síla se Němcům hodila zrovna někde jinde a most pro ně nebyl důležitý. Jeho části tak byly již podruhé uloženy a čekalo se, až se znovu dostavba povolí.

Co ovšem nebylo domyšleno, byly mapy. Most už byl do nich dávno zanesen, což se samotným Němcům později vymstilo. Při ústupu vojsk v roce 1945 se rozhodli i s auty a technikou prchat právě přes tento most, a ejhle. V mapách sice zakreslen byl, ale na místě se setkali pouze s pilíři, a mostem nikde.

Po válce se stavba znovu rozjela, avšak na krátkou dobu. Most nevyhovoval pro silnici, jíž byl součástí. V plánu bylo potřeba mít most o předepsané šířce 9 metrů pro silnice II. třídy, kdežto jeho skutečná šíře byla pouhých 6,4 metrů. Jeho konstrukce ještě navíc nevyhovovala a byla by náročná na údržbu. Most byl tedy znovu odvezen, údajně někam ke Slanému. Co se s ním poté stalo, nevíme, ale jeden z oblouků dodnes stojí právě ve Skryjích, a to od roku 1948.

U Hladné se i nadále pokoušeli postavit nový most, avšak marně. Původní pilíře se měly zbourat, a pro toto místo byl navrhnut nový, již vyhovující most. Realizace se zdála velmi nákladná, tak z ní opět sešlo. Zapomnělo se i na pilíře, které na místě stojí dodnes. Nejbližším přemostěním i nadále zůstává podolský most z roku 1943. Pokud by vás zajímalo, jak měl vypadat nový návrh mostu u Hladné, najdete ho vystavený v Městském muzeu v Týně nad Vltavou.

A na závěr malá zajímavost. Kousek od pilířů u Hladné stojí na druhém břehů malá vojenská pevnost z roku 1938 – řopík. Sloužit měly proti německé armádě, která postupně v dalším roce všechny srovnala se zemí. Zde se dochovala pouze tato a ještě druhá v Pašovicích. Odpáleny nebyly kvůli domům stojícím opodál. Obě pevnosti můžeme vidět pouze při dostatečném poklesu vodní hladiny.