Bechyňské historické vodojemy
V okolí Bechyně se můžeme setkat s velmi zajímavými technickými památkami – vodárnami. Ne ovšem jen tak ledajakými. Na první pohled zaujmou svým netradičním provedením, ale také i svým stářím. Jedna z nich ve městě stojí dokonce od roku 1755!
Pokud do Bechyně zamíříte ze severu, kousek před Senožaty určitě nepřehlédnete vysokou vodárenskou věž, obklopenou mohutnými listnatými stromy. S trochou štěstí se dostanete přímo až k němu polní cestou.
Vodojem byl postaven roku 1926. Věž je vysoká asi 20 metrů, v posledních horních metrech je nádrž, která dokáže pojmout až 50 m³. Svému účelu měl sloužit především pro okolní vesnice – Senožaty a Haškovcova Lhota, při nedostatku pitné vody, kterými obce trpěly po první světové válce. Po několikaletém uvažování, jak do vsí vodu dopravovat, se rozhodlo o vybudování dvou desítek kilometrů dlouhého potrubí ze Smolče. Vodojem měl pak sloužit jako zásobárna vody v dobách, kdy jí byl nedostatek. Stavba potrubí netrvala dlouho, a v září roku 1926 už tak měli lidé svůj vodovod.
Realizace vodojemu se nakonec ukázala jako zbytečná, a navíc zcela nefunkční. Nejen, že vodojem nebyl potřeba, neboť spád vody do obcí byl v trubkách dostatečný, ale navíc se začaly objevovat vážné závady – vodojem protékal, vnitřní zařízení také nebylo úplně v pořádku.
Po následných opravách byl vodojem ponechán svému osudu. Před druhou světovou válkou byl vypuštěn, a od té doby nevyužíván. Velkým problémem bylo neustálé zamrzání a praskání trubek v zimě.
V dnešní době je vchod dovnitř zabetonován, neboť se sem stahovali bezdomovci. Mnozí pamětníci vzpomínají, že za jejich mladých let se dalo do věže vlézt, vylézt až k nejvyšším oknům, a odtud pozorovat celý kraj. Jedním z nápadů, co by se s vodojemem mohlo dít nadále, je opravit ho, a nechat sloužit jako rozhlednu.
Druhá vodárna stojí jen kousek od té první, po levé straně těsně před Bechyní, na vrchu zvaný Šibeniční. Díky své růžové barvě a neobaroknímu stylu připomíná spíše malý zámeček.
Stejně jako vodojem u Senožat, i tento se nacházel nad stejným vodovodním potrubím, které je funkční dodnes. Oba dva byly postaveny ve stejných letech, ovšem bechyňský měl v dávných dobách trochu větší štěstí. Jeho nádrž dokázala pojmout až 300 m³. Jako zásobárna vody sloužil až do roku 1966, kdy přestal mít dostatečný tlak kvůli své nadmořské výšce, a tak se voda začala přivádět z vodojemu Hodětín.
25. prosince 1944 spojenci shodili na Bechyni a okolí několik bomb. Dvě z nich měly údajně dopadnout v těsné blízkosti vodojemu, a jen pár kroků od vodovodního potrubí.
V nedávných letech byla budova opravena a opatřena novou fasádou. Dovnitř je vstup bohužel nemožný, dveře jsou zamčené, a objekt nepoužívaný.
Třetí vodárenskou věž pak nalezneme přímo v Bechyni, v Křižíkově čtvrti. Zajímavostí jistě je, že postavena byla již v roce 1755. Šternberská, jak se jí říká, byla pojmenována po zámecké paní Marii Terezii Šternberské, která se zasloužila o její vybudování. Voda se do věže dostávala přes vodní trkač z Lužnice, odkud potrubím proudila do nádrže uvnitř. Odtud se voda čerpala do zámku, kláštera, pivovaru, ale také do kašny. Místu, kde se věž nachází, se kdysi říkalo Panská zahrada, avšak ve 20. letech minulého století se v okolí stavby vybudovala vilová čtvrť. Ve stejné době vodojem prošel vnější opravou, aby zapadala do místního prostředí.
Historie této vodárny je velmi zajímavá. Město se rozhodlo na její výstavbu přispět 500 zlatých, avšak za několika podmínek – voda z ní měla být dodávána do městského pivovaru a kláštera, a též do kašny na náměstí.
Pokud vás zajímají technické památky, a nemáte to do Bechyně daleko, určitě místní vodárny stojí za prohlídku.
