Bývalý dvůr Bisingrov

Kdo z vás nikdy nebyl v Čimelicích, určitě o nich minimálně slyšel ve spojení v souvislosti s velkou Výstavou květin, pořádanou v minulých letech vždy konce letních prázdnin v zámecké zahradě. Málokdo ovšem ví, že se zde nachází velký hospodářský dvůr Bisingrov, kterému historie tolik nepřála. Prohlédnout si ho tak můžeme, ale ve velmi dezolátním stavu.

Bisingrov najdeme jen kousek východně od Čimelic, na poloostrově mezi dvěma rybníky – Stejskal a Bisingrovský. Místní obyvatelé toto místo využívají k procházkám se psy podél areálu. I když není bezpečné lézt do polorozpadlých budov, mnozí se chodí na dvůr dívat aspoň přes plot, nebo nahlédnout mezi budovy. Pozemek je ovšem v soukromém vlastnictví, a vše je tedy na vlastní nebezpečí.

Jednou z prvních významných čimelických budov je tvrz, patřící rodu Vrábských Postavena byla ještě před rokem 1483, kdy je zmíněna. O 60 let později byla prodána bratrům z rodu Deymů. K tvrzi postupně přibyl kostel a hřbitov

V roce 1685 se poprvé v Čimelicích zmiňuje jméno Jan z Bissingenu. Koupil nejen místní tvrz, ale i celé Čimelice. Jeho syn Karel Bohumil nechal v následujících letech postavit nejen místní zámek, ale právě i celý dvůr Bisingrov. Původní tvrz se po roce 1730 stala sýpkou.

Areál dvora se začal budovat v roce 1719. S jeho výstavbou v jeho okolí vznikla i síť vzájemně propojených rybníků, předělených pouze jakousi hrází s pěšinkou do dvora. Součástí celého komplexu byly sýpky, chlévy, stáje, stodoly a obytný dům. Velkou dominantou byl jistě i 23 metrový komín, který se dochoval dodnes.

Bissingerové byly v Čimelicích pouhých sto let. Rod vymřel, a obec připadla rodu Vratislavů, kteří ji značně zvelebili.

Dědičně se pak Čimelice dostaly do vlastnictví rodu Schwarzenbergů v roce 1850. Dvůr byl od té doby přestavěn, a v roce 1896 začal sloužit jako lihovar. Svému účelu sloužil až do druhé světové války. Po válce se pak stal součástí místního JZD, ale to mu spíše ublížilo, než prospělo. Po revoluci se Bisingrov vrátil do rukou Karla Schwarzenberga, který ho vlastní dodnes.

Pokud se i tak rozhodnete dvůr na vlastní pěst navštívit, moc už toho neuvidíte. V areálu se povaluje spousta kovového nepořádku, veškeré vybavení domů a budov bylo odvezeno nebo odneseno. Od hlavních vrat, směřujících k pěšince, uvidíte po obou stranách uvnitř malé věžičky. Po levé straně pak následuje stodola a bytovka. Po pravé další stodola a nejspíše původní stáje. Samotný lihovar se nachází v popředí, jedná se o budovy v okolí komínu. Uvnitř některých se dochovaly části zemědělského vybavení v podlahách. Šplhat po schodech do vyšších pater však velmi nedoporučujeme, veškeré dřevo a podlahy jsou ztrouchnivělé, a hrozí nebezpečí pádu. Stejně tak není dobré se zdržovat pod střechami, ze kterých padají tašky.

I když by si tento historicky významný dvůr jistě zasloužil rekonstrukci, současný majitel ho nechává chátrat. V roce 2011 byla zamítnuta žádost o prohlášení dvora za kulturní památku. V říjnu 2020 jistá organizace projevila o Bisingrov zájem – přestavit ho na zámeček, který by měl sloužit charitativnímu podtextu. Nabídka byla ovšem odmítnuta, a budoucnost této poměrně cenné stavby je zatím nejistá.